V posledních letech si stále víc uvědomuju, jak hluboko v nás žijí naše vnitřní vztahy s mámou a tátou. A jak zásadně ovlivňují to, jak žijeme – jak se vztahujeme k sobě, k ostatním, ke světu, k hojnosti… i k tomu, jestli se cítíme v životě vítaní. 

Vztah k matce

Vztah k matce – ať byl jakýkoli – v sobě neseme jako otisk toho, jak moc jsme schopni přijmout sami sebe. Je to základní vrstva bezpečí: dovolím si cítit? Můžu být taková, jaká jsem? Jsem hodná lásky jen tím, že jsem? Pokud vztah s mámou bolel nebo byl chladný, často se učíme tuhle vnitřní jistotu znovu nacházet. Přijetí matky – v její síle i slabosti – je jedním z klíčů k přijetí sebe. A právě skrze tuhle linku se často otevírá srdce.

Vztah k otci

Vztah k otci zase vnímám jako náš vztah k vnějšímu světu. Důvěřuju životu? Můžu se opřít o realitu? Mám právo tvořit, projevovat se, říct svůj názor? Umím si jít za svým snem? Otec symbolicky představuje hranice, směr, akci, schopnost postavit se ve světě na vlastní nohy. Pokud je tahle energie narušená nebo chyběla, může být těžké „vystoupit ven“ – ukázat se, uvěřit si, nebo přijmout hojnost, která přichází zvenčí.

A právě hojnost s tím úzce souvisí. Nejen ta finanční, ale i hojnost lásky, podpory, možností. Pokud nemáme uzdravený vztah s otcem, často se bojíme přijímat – máme pocit, že si všechno musíme zasloužit, vybojovat. Že není prostor jen tak být a i přesto být milovaní a podporovaní.

Matka nám otevírá srdce a otec mysl

Cítím to tak, že matka nám otevírá srdce a otec mysl. Matka je intuice, duše, otec racionalita důvěra v život. Když se tyhle dvě energie spojí, může vzniknout něco velmi silného: propojení cítění a vědomí, intuice a konání, přítomnosti a směru. A to už je alchymie.

Uzdravení

Když se uzdravujeme často se znovu potkáváme s těmito vnitřními obrazy svých rodičů – a teprve skrze hlubší přijetí, pochopení a odpuštění si dovolujeme být celiství. V bezpečí sami v sobě. A tím se všechno v našem životě začíná měnit.

A neznamená to, že si pak plujeme jako na obláčku , ale znamená to, že i náročné chvíle jsme schopni přijímat takové jaké jsou.