Dneska jsem měla konzultaci s jednou klientkou a ona mě přivedla k tomu, abych napsala tenhle článek.

Kolik energie nás stojí držet prostor, když to nedělají muži…

Je to vzorec

Všimla jsem si jednoho vzorce, který se opakuje u mnoha žen kolem. Když muž není ve své mužské energii – není ukotvený, není jasný, není rozhodný – žena to přirozeně vycítí. Cítí, že ten prostor, který by měl držet on, je prázdný. A to někdo musí podržet. A tak ho začne držet ona.

Mužská role

Není to vědomé rozhodnutí. Je to automatická reakce. Naše ženské já přepíná do režimu „zajištění bezpečí“. A najednou přemýšlíme, co dělat, jak situaci zachránit, jak to celé ukočírovat. Přepínáme do mužské role. Ne proto, že bychom o to stály, ale protože máme v sobě hluboce zakořeněnou potřebu – udržet bezpečí, když ho necítíme zvenku.

Jenže tohle nás stojí spoustu energie. Není to náš přirozený stav. Naše ženská podstata volá po něčem jiném. Po důvěře. Po uvolnění. Po tom, abychom mohly spadnout do své ženské energie. Být ženou. Být tou holčičkou, která si může dovolit být zranitelná, aniž by se bála, že spadne do prázdna.

Hluboko uvnitř

A když muž neukáže svou vnitřní sílu, naše tělo reaguje ochranou. Přepíná do režimu kontroly. Protože bez jeho ukotvenosti nemáme kam dopadnout. A v tu chvíli, i když si to často uvědomíme až zpětně, se ocitáme v roli, která nám není přirozená. V roli, kde řídíme, rozhodujeme, zachraňujeme.

Ale hluboko uvnitř… toužíme po tom, aby nás někdo unesl. Aby ten muž byl v sobě tak ukotvený, že si vedle něj můžeme dovolit spadnout. Bez boje. Bez řízení. Bez masky síly, která nás už unavuje.

Tohle není o slabosti žen

Tohle není o slabosti žen. To je o síle mužů, kteří se nebojí na sebe vzít svou roli – držet prostor. A teprve tehdy se ženská energie může opravdu rozkvést.

V radosti, lehkosti a jemnosti, která není slabostí, ale darem. Darem, který dává ženě i muži nový dech.

Protože když se žena cítí bezpečně, září. A když září žena, září i muž vedle ní.